Ať zanikne první máj!

Autor: Tomáš Škvrna | 16.10.2015 o 7:47 | Karma článku: 2,98 | Prečítané:  443x

Tuto větu jsem na plnou hubu řekl coby žák čtvrté třídy v prvomájovém průvodu v roce 1989. V té době jsem netušil, že se mi toto přání za půl roku splní...

Samozřejmě to nebylo kvůli tomu, že bych dělal nějaký cílený protikomunistický - v té době jsem z toho neměl rozum. Bylo to proto, že jsem měl nepřekonatelný odpor k pionýrskému mundúru.

Mí rodiče sice neměli komunisty v lásce, ale - asi jako většina lidí - nechtěli mít problémy, a tak občas dělali nějaké ty ústupky. A tak jsem sice byl něco přes rok pionýrem, leč mě nikdo nenutil dělat každou blbinu, která byla s členstvím v této obskurní organizaci spojená.

Tak např. ze šátkování pionýrů (na pionýra jsem byl pasován v roce 1988) jsem se s mámou vytratil hned potom, co mi byla uvázána rudá oprátka kolem krku, neboť v televizi dávali můj oblíbený seriál o rodině Smolíkových. Spolužáci mi to dali druhý den sežrat - že jsem tam nezůstal až do konce a šel jsem domů "na Ládínka".

Krátce na to byl první máj. Já jsem šel "v civilu". Následující den jsem, spolu s některými dalšími spolužáky - druhý den ve škole mně a dalším několika "nepřizpůsobivým" vyčinila jedna z učitelek na hodině hudební výchovy, že jsme se "prdelkovali" u maminek a nešli s ostatními pionýry.

Nezúčastnil jsem se kladení věnců, neboť jsem jel s mámou k babičce. Když jsem viděl své spolužáky, jak tam u pomníku stojí jako trubky, v duchu jsem se radoval, že tam nemusím strašit s nimi. Opět jsem to dostal od spolužáků následující pondělí sežrat.

Když jsme se ve škole fotili, coby pionýři a členové jednotlivých školních kroužků (já jsem náležel do výtvarného), nevzal jsem si pionýrský kroj - myslím, že jsem o tom doma ani neříkal. Spolužáci, se kterými jsem o přestávkách karbanil, se mnou nechtěli hrát.

Naštěstí moc příležitostí, kdy jsem byl nucen se oběsit na rudém šátku, mezi tím a až do "osudného" 1. máje nebylo - snad jen výročí založení "pionýra", kdy proběhlo ve Velkém Šenově na náměstí velkolepé shromáždění všech pionýrů ze spádových škol a pak nějaký sportovně-zábavný program u koupaliště. 

A nakonec onen "slavný" 1. máj 1989. Díky tomu, že otec hrál v dechové kapele, která na takových příležitostech vyhrávala, jsem byl s mámou hned ve dvou průvodech - jednak v sousední Dolní Poustevně, jednak u nás ve Vilémově. A právě v tom prvním jsem na plnou hubu řekl "Ať zanikne první máj!" Jestli mě máma jen okřikla nebo mi dala i pohlavek, to si už nepamatuju.

A půl roku na to proběhly ty známé události, kterým se dnes říká "sametová revoluce" a další rok se prvomájový průvod nekonal. Pionýrská organizace v té podobě, v jaké tehdy byla, vzala za své a já už nikdy nemusel strčit hlavu do rudé oprátky...

Jsem přesvědčen o tom, že kdyby tu pořád byl socialismus sovětského střihu (ne ten dnešní, eurounijní), nejspíš bych dnes měl za sebou minimálně nějaké to nepříjemné dostaveníčko s StBáky, možná i nějaký ten rok bych byl v místě, kde bych dýchal vzduch přecezený přes mříže. Protože už odmala jsem se jen ztěžka podvoloval věcem, které se mi eklovaly (jako např. být oběšen na rudé pionýrské oprátce). Ale trochu se obávám, že díky rozvíjejícímu se eurosocialismu, se dřív nebo později s nějakými opravdu citelnými nepříjemnostmi budu potýkat. Ono už je to patrné dnes, kdy mi kvůli "rouhání se" vůči Václavu Havlovi, homosexuálům nebo i imigrantům, mi tu a tam přijde nějaký "ošklivý" e-mail nebo SMS.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Dávajte pozor, kam šliapete. Oslobodzovanie Mosulu potrvá

Islamský štát nemá veľkú šancu ubrániť svoje najväčšie mesto. Zároveň nemá kam ujsť a civilistov berie ako rukojemníkov.

EKONOMIKA

Rumuni aj Bulhari sú na tom s dôchodkami lepšie ako Slováci

Oveľa lepšie vyhliadky má Česko, Poľsko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko.

KOMENTÁRE

Vojna proti Islamskému štátu už dávno nie je bojom o územie

Región bude krvácať dlhé roky.


Už ste čítali?